Epizoda šestá - Chtěli bychom mít zvuk jako ... | Nahrávací studio a videoprodukce TdB Production Praha
Pokud se vám líbí zvuk nějakého bubeníka, dosáhnete jej v prvé řadě stejnou technikou hry, ve druhé stejným typem sady na kterou bubeník hraje a hlavně naladěním nástroje. Existují dnes skvělé ladičky bicích sad, kterými dosáhnete vždy stejného zvuku jednotlivých korpusů sady. Ladění většina bubeníků neřeší, ale na zvuk celé kapely to má stejný vliv, jako neladit kytary či basu. Z pódií se pak line zvuk podobný krabicím od bot, igelitových pytlů, houkání v tunelu atp... Tlumítka jsou taky výborná záležitost pro odrušení tónu nových blan, ale ne že tam zůstanou půl roku bez pokusu je sundat, až si blány sednou.
U nás nenecháváme nic náhodě, zvučíme samozřemě komplet sadu titulními mikrofony bez dozvuku včetně činelů a hihat, dále pak snímáme celou místnost čtyřmi prostorovými mikrofony a taky využíváme dva páskové mikrofony, pro starý osvědčený způsob snímání na dva mikrofony. Většinou počet stop vyskočí na číslo 20, ze kterých poté vybíráme stopy pro jednotlivé části skladby nebo pro skladbu celou.
Pro ostatní nástroje platí stejná pravidla. Z Les Paula funky Stratocaster nevykouzlíš, Fender není Marshall, na pasivní basu se hůř slapuje atd... Seřízení oktáv u kytar je před nahráváním také nutností, vyhnete se tak zbytečné ztrátě času. Prostě a jednoduše musí člověk hrát jako někdo, ke komu se chce zvukově přiblížit, aby to už ze zdroje tak znělo, potom se teprve dostane k vysněnému zvuku, který ho okouzlil.
Osobně jsem zastánce originality zvuku, to ale neznamená porušit vše výše napsané, ale použít vlastní invenci, kombinovat neotřelé harmonie či akordy a samozřejmě nástroje. Hudba může mít tisíce barev, které ovšem bez dobrých, seřízených nástrojů a aparátů nikdy neuslyšíte.